Její manžel Matt pomáhá americkým biatlonistům a ani Kateřina Emmons nezůstává stranou sportu, který má k tomu jejímu blízko. Olympijská šampionka ve sportovní střelbě se připravuje na příchod čtvrtého potomka, ale také s potěšením sleduje úspěchy českých reprezentantů. „Biatlon mám ráda,“ říká Emmons.
Málokterá tvář českých sportovců a sportovkyň je tak spojená s olympiádami jako ta střelkyně Kateřiny Emmons (32). Usměvavá kráska se chystala i do brazilského Ria. Nakonec neodletěla, dva dny před cestou zjistila, že je opět těhotná. Na dálku pak fandila alespoň manželovi, který se pral o medaili v amerických barvách.
Olympijští vítězové ve sportovní střelbě, česko-američtí manželé Kateřina a Matt Emmonsovi, nadále pokračují ve spolupráci s významným českým obchodníkem a importérem loveckých zbraní a střeliva, Kozap spol. s r.o. Stejně jako v předchozích dvou letech zůstávají odbornými konzultanty firmy a budou se podílet na testování vybavení pro lov a sportovní střelbu značek, které jsou součástí sortimentu společnosti.
Má rodinu, civilní zaměstnání a přesto stále také vysoké cíle i ve sportovním životě. Kateřinu Emmons čeká v pátek start na dalším evropském šampionátu, odkud dříve pravidelně vozila medaile. Tu poslední stříbrnou před třemi lety. A také před závodem v Arnhemu věří, že může o cenný kov bojovat
Nejlepší česká střelkyně Kateřina Emmons už je zpět z mistrovství světa. Její jediný start v úterním závodu ve střelbě ze vzduchové pušky sice neskončil podle plánů finálovým bojem o medaile, přesto se nevracela zcela nespokojená. Zklamání sice cítí, ale současně uznává, že nyní je startovní pole mnohem vyrovnanější a navíc připouští, že neuspěla i díky novému soutěžnímu modelu, který je prý v podstatě spravedlivější.
Málokterá tvář českých sportovců a sportovkyň je tak spojená s olympiádami jako ta střelkyně Kateřiny Emmons (32). Usměvavá kráska se chystala i do brazilského Ria. Nakonec neodletěla, dva dny před cestou zjistila, že je opět těhotná. Na dálku pak fandila alespoň manželovi, který se pral o medaili v amerických barvách.
Drobná hnědovláska, rozená Kůrková, patřívala k nejoblíbenějším českým sportovkyním posledních let. Skromná, milá a především veleúspěšná. Za svou kariéru závodnice SKP Rapidu Plzeň vystřílela ze vzduchovky a malorážky desítky medailí.
Jen z olympiády v Pekingu v roce 2008 si přivezla hned dvě: zlatou a stříbrnou. Vzápětí oznámila konec aktivní kariéry. Jak se ukázalo, v Číně byla již těhotná. Na jaře v roce 2009 se Emmonsovým narodila dcera Julia. Její máma adrenalin ze závodů definitivně vyměnila za rodinu.
Dění v Brazílii tak sledovala u manželových rodičů, v Americe. „O střelbě se doma bavíme denně. Vždyť jsme jí oba věnovali většinu života. Matt se navíc připravoval na Rio a já jsem byla jeho vrbou a poradnou, když potřeboval,“ prozrazuje.
Tak to byste se musela zeptat jich. To je nad moje síly. Myšlenky číst neumím.
(Rozhovor vznikl v průběhu olympiády) Samozřejmě že se dívám. Co bych to byla za sportovce? Ale vzhledem k tomu, že jsem v USA a místní televize ukáže jen pár sportů, řešila jsem, jak sledovat Českou televizi přes internet i odsud. Snažím se zhlédnout co nejvíc. Fandím všem. Jsme přece jeden tým. Mnoha sportovcům jsem popřála, vlastně všem, které jsem viděla osobně, hodně štěstí.
Ano, je to zvláštní pocit, když vidím fotky z vesnice a nejsem tam. Olympiáda je mým nejoblíbenějším závodem. Je totiž nejtěžší. A nakonec jsem neodjela ani jako komentátorka, což mě mrzí asi úplně nejvíc, jelikož moje rozhodnutí padlo dva dny před odletem, kdy jsme zjistili, že čekáme čtvrté miminko.
Řekněme, že jsme stále ještě zaskočeni, ale už si zvykáme. V plánu byly jen dvě děti, čekáme čtvrté. Takový je život. Před dvěma lety jsem se ještě viděla jako wellness koordinátorka v plném nasazení. Dnes vím, že půjdu z rodičovské opět na mateřskou.
Dům je dostatečně velký a jeden volný pokojík ještě máme. S autem to časem bude opravdu horší. Budeme hledat minibus… Líbí se nám volkswagen, tam bychom se vešli i se vším, co potřebujeme. Jsme aktivní rodina, a tak jsou naše nároky vcelku velké, hlavně na prostor.
Přelety nejsou jednoduché. Zatím se nám to daří. V ideálním případě jsou rodiče vyčerpaní a děti naprosto v pohodě. Vyžaduje to přípravu hodně dopředu. Sledovat potomky, co je aktuálně zajímá, omezit pohádky na minimum, aby z nich v letadle byli nadšení. Tablety jsou na tak dlouhé cesty nepostradatelné. Vyhrajeme si s nimi společně celou cestu.
Nikoliv kdesi ve skříni, to ani není možné. Prozatím jsou v bezpečí, stále na střelnici. Možná si někdy v budoucnu zastřílím, uvidíme. Těžko říci, co mě čeká, ale ráda bych to, co jsem se naučila, předala dál, aby se české střelectví mohlo posunout kupředu.
Já obecně nejsem zastáncem dětské střelby. Podle mě je to zbytečné a nikomu to nic nepřináší. Bohužel je u nás taková představa, že když je dítě líné nebo pohybově nenadané, tak se dá na střelbu.
Jistě, opravdová střelba vyžaduje náročnou přípravu a psychickou zralost. Takže před třináctým rokem bych přípravu na ni viděla spíš v obecné fyzičce a pohybových dovednostech. To jsou základy, na kterých se pak dá dobře stavět. Starší děti už jsou taky schopné pochopit základy, a tak si nevytvářejí špatné návyky.
Se zdravím to tak zlé není. Na prevenci jsem během kariéry pracovala celkem intenzivně, a tak mě momentálně nic netrápí. Vrcholový sport jinak určitě bere čas. Veškeré volno se věnuje přípravě. Když se netrénuje střelba, pracujeme na fyzičce, psychické přípravě, rehabilitaci. Je to vlak, z něhož, když se dobře rozjede, nelze vyskočit. Lze ho jen krátce zpomalit. Já navíc střílela ze vzduchovky i malorážky. Zbýval mi pak jediný měsíc, kdy se dalo vypnout, buď září, nebo říjen. Jinak se jelo nonstop.
V České republice je moc dobře. Spousta lidí si toho neváží, protože nevědí, jak se skutečně žije jinde
Matt by nikdy nešel někam, kde mu není dobře. Přesun sem byl tak náročný, že už další neplánujeme. Vždy se ale těšíme na návštěvu našeho druhého domova. Bydlení v obou zemích by sice bylo ideální, Státy nám chybějí, ale zatím jsme nepřišli na způsob, který by byl přijatelný pro děti. Zřejmě ani neexistuje.
Co se financí týče, tak dneska už se nemusíme omezovat tím, že žijeme a pracujeme v jedné zemi. Možností je mnoho, musí se jen chtít je hledat a nebát se zkusit nové věci. V České republice je moc dobře. Spousta lidí si toho neváží, protože nevědí, jak se skutečně žije jinde. Vše má svá pro a proti.
(smích) Copa (plzeňsky copak - pozn. red.) bych to byla za Plzeňačku? Pivo samozřejmě piju ráda. Dobře vychlazená nefiltrovaná plzeň nemá chybu. A navíc… mít fotku na plechovce nejslavnějšího piva na světě… Který šílenec by to odmítl?
My hlavně milujeme dobré jídlo. Jako rodiče hrozně rádi vaříme. Hledáme ty nejlepší suroviny, což je na venkově mnohem snazší než ve městě. Platí pravidlo „Co je na talíři, to jíme“, s čímž děti většinou problém nemají. Navíc Matt je výborný lovec. Ze zvěřiny je skvělá svíčková i hamburgery a steaky, jež on umí neskutečně dobře.
Julinka z ní byla nadšená. Moc ráda čte a počítá. Ve škole začala navíc s florbalem a chodí do volejbalové přípravky. Hlavně ale hraje moc hezky na zobcovou flétnu a na podzim ji čeká příčná. V létě byla čtrnáct dní na táboře v Letinech. A nyní, jak jsem zmiňovala, trávíme několik týdnů u Mattových rodičů. Zatím jsou prázdniny moc fajn.
Ty asi prošvihneme, pokud tedy nezačnou znovu růst v září. Sbíráme je jinak nadšeně a rádi. Jen to poznávání jedlých druhů ještě nějak vázne. Na podzim si také chceme udělat rybářské lístky a začít zkoumat Berounku z kajaků.
Už se na to oba moc těšíme. Ani nebudeme vědět, co se sebou máme dělat.
ZDROJ: Právo