Její manžel Matt pomáhá americkým biatlonistům a ani Kateřina Emmons nezůstává stranou sportu, který má k tomu jejímu blízko. Olympijská šampionka ve sportovní střelbě se připravuje na příchod čtvrtého potomka, ale také s potěšením sleduje úspěchy českých reprezentantů. „Biatlon mám ráda,“ říká Emmons.
Málokterá tvář českých sportovců a sportovkyň je tak spojená s olympiádami jako ta střelkyně Kateřiny Emmons (32). Usměvavá kráska se chystala i do brazilského Ria. Nakonec neodletěla, dva dny před cestou zjistila, že je opět těhotná. Na dálku pak fandila alespoň manželovi, který se pral o medaili v amerických barvách.
Olympijští vítězové ve sportovní střelbě, česko-američtí manželé Kateřina a Matt Emmonsovi, nadále pokračují ve spolupráci s významným českým obchodníkem a importérem loveckých zbraní a střeliva, Kozap spol. s r.o. Stejně jako v předchozích dvou letech zůstávají odbornými konzultanty firmy a budou se podílet na testování vybavení pro lov a sportovní střelbu značek, které jsou součástí sortimentu společnosti.
Má rodinu, civilní zaměstnání a přesto stále také vysoké cíle i ve sportovním životě. Kateřinu Emmons čeká v pátek start na dalším evropském šampionátu, odkud dříve pravidelně vozila medaile. Tu poslední stříbrnou před třemi lety. A také před závodem v Arnhemu věří, že může o cenný kov bojovat
Nejlepší česká střelkyně Kateřina Emmons už je zpět z mistrovství světa. Její jediný start v úterním závodu ve střelbě ze vzduchové pušky sice neskončil podle plánů finálovým bojem o medaile, přesto se nevracela zcela nespokojená. Zklamání sice cítí, ale současně uznává, že nyní je startovní pole mnohem vyrovnanější a navíc připouští, že neuspěla i díky novému soutěžnímu modelu, který je prý v podstatě spravedlivější.
Hodně dramatický den na úvod olympiády má za sebou Kateřina Emmons. Od obhájkyně zlata se sice čekala medaile, ale po tom, jak se odehrávala kvalifikace a jaký byl finálový závod, byla nakonec s bramborovou medailí spokojena. „Kdybych po kvalifikaci vedla a pak byla čtvrtá, asi bych byla nešťastná. Za těchto okolností ale jsem poměrně spokojena,“ řekla po závodu českým novinářům zkušená závodnice.
Popište ještě jednou krátce, co se dělo v dopolední kvalifikaci.
„Nevím proč jsem měla takovou krizi, byla jsem nějaká unavená, nespalo se mi dobře a pak ještě ty helikoptéry. Ale nakonec jsem se z toho trochu probrala a ve zbývajících deseti minutách musel zabrat. Byla to však honička, i když jsem ještě musela do rozstřelu.“
Ani ten nezačal ale ideálně a před poslední ranou nebyla na postup…
„Zase zbytečná nervozita, dvě devítky na úvod. Ale zase to ze mě trochu spadlo. A že jsem mimo postup jsem vytušila, i když jsem výsledky neznala a vytušila až z reakce diváků, že to asi vyšlo. V té chvíli finále bylo výborným výsledkem.
Ovšem nakonec jste čtvrtá a možná v duchu zklamaná, že nebyla medaile.
„Jsem mírně zklamaná, to připouštím. Ale poslední rána nevyšla a stejně by mi asi moc nepomohla. Nakonec musím být spokojená. Horší by to bylo,pokud bych startovala do finále z prvního místa. Bojovala jsem ale, toho si cením.“
V čem byl ten závod odlišný proti Pekingu a Aténám?
„Trochu jsem nevěděla, jak se vlastně k dnešnímu závodu postavit. Když se ale podívám zpětně na dnešní výsledek, budu cítit spokojenost.“
Ještě máte možnost opravy, čeká vás za týden závod v malorážce. Neodrazí se dnešní den v dalším závodě?
„V malorážce se někdy stávají překvapení, hrají roli i další vlivy jako vítr.Popravdě budu ráda, když se přiblížím finále.“